MVP Praha Letňany 2.5.2009

Tentokráte jsme se na výstavu vydali bez dětí, které zůstaly u babičky v Plzni. Po raním shonu (o kterém jsme si původně mysleli, že nebude, páč jsme přece neměli sebou děti) a rychlé ranní kávě (víc jsem do sebe nedostal :-/ ), jsme o půl sedmé konečně naskákali do auta a vyrazili do Práglu. Cesta ubíhala dobře, v Praze jsme byli coby dup, avšak již od Berouna jsem byl nervní, jako když jdu k maturitě. Přitom šlo o prd, ale vysvětlete to někdo mému trávicímu ústrojí.

Prahou jsme projeli také fajn, a to až natolik, že jsme zapoměli sjet směrem na výstaviště a pokračovali dalších asi deset kilometrů směrem kamsi do Polska. Po nucené otočce jsme se přeci jen dohrabali na výstaviště. Můj tep již byl někde u stropu, signalizace prázdné nádrže na mě vesele svítila, hodinky naznačovaly, že bychom už měli být u kruhu a zácpa na kruhovém objezdu, dávala tušit, že si dopravu ještě pěkně užijeme. Už jen stačilo zavolat Dr. Chocholouška J.

No každopádně jsme se nějak doštrachali ke kruhu v čase těsně před nástupem první třídy fenek. Já na mrtvici, Broock taky a s žaludkem na vodě (na to auto si asi nezvykne) akorát Blanka se tvářila, že je vše v pohodě. A tak jsme se rozhlédli, kam bychom si složili saky paky a než jsme si vůbec stihli rozložit židličky, už jsem si lepil číslo na trikot – tedy na svetr. A chystal se na startovní čáru. Nikde nikdo známý, vyjma paní Píchové, se kterou jsme se pozdravili, ale spíš jsem asi všechny prostě přehlédl.

Po chvíli jsme nastoupili do kruhu, Hubíkovic to také stihli a začalo představení. Proběhli jsme se párkrát dokola a šli jsme s Brůčou na řadu. Ta potvůrka zase před rozhodčím couvla a tak jsem musel zase já osobně ukazovat její zuby. Ach jo. Ale to nebylo vše. K tomu ještě katastrofálně běhala, takže jsme se předvedli jako naprostí troubové. No dopadlo to, jak to dopadlo a můj minulý tip na vítěze mi vyšel. Vyhrála to Sofie (Zampanzar Up and Down) Hubíkových. Gratulujeme. My s naším výkonem, jsme zůstali pod ‚bednou‘ s oceněním Výborná. Máme opět krásný posudek. A poznatek, že Brůča zřejmě zraje jako víno. Tedy čím bude starší, tím bude lepší. A bylo hotovo.

Nicméně jsme zůstali ještě na další skupiny, zejména pak na psi, kde se prezentovali Monty a také Waterllo Misantos a další krásní psí borci. Zaujal nás také pan ing, Korda se svým pejskem, který, přestože byl poprvé na výstavě, tak vyhrál ve své třídě (na úkor Chucka Berryho – myslím). Také jsme si nenechali ujít prezentaci fenek pí Píchové. No a pak jsme už jen prošli výstavištěm, koupili nové předváděcí vodítko, (neboť jsem nabyl dojmu, že ho dříve či později utrhneme – i to jsme už viděli) a zakoupili pach (zajícovou) na toho chlupatého dumíka, co Brůča dostala za Duocacib v únoru v Brně, koukli jsme očkem na kokříky a rozjeli se na minisrazík do jedné příjemné hospůdky za Prahou, abychom poseděli, posilnili se a popovídali si o těch našich pejscích.   

A tak se tam sešly sestry Cariťačky Abby, Amanda se štěníkem a Broock. Také dorazil Monty a Sofie. A to už stačilo na to abychom vzbuzovali zájem okolí (až se z toho rozdávaly vizitky, viď Lado). Posezení bylo fajn, děkujeme všem zůčastněným na něm. No a pak už jsme pádili domů, neboť na nás čekali naše ratolesti. Fotky najdete samozřejmě v galerii.

 Tak zase za týden, tentokráte po klubovce Kchls na Hluboké.  Tak nám držte palce a fanděte nám.